Čauky mňauky! Dělám to nerada, ale jak jinak začít než některou z těch otřepaných frází typu "Ráda bych vás přivítalaů nebo "Vítejte na mém blogu" a tak dále... A přestože jsem Superman, nemůžu jinak než vás prostě a jednoduše přivítat zde na mém blogu. Abych pravdu řekla, ten je v poslední době trochu nic moc, slouží mi hlavně jako deníček a na nějaké nápadité články teď nemám v mozku dostatek buněk dodávajícíh nápady. Ale pokud se tam sem tam nějaká nápadobuňka ukáže, nechá to většinou nějaké následky i na blogu. Každopádně pokud se zrovna nevypisuju v blogovém deníčku, sdílíím s vámi nějaké outfity, které si poskládám (aka Polyvoremaniak), sem tam sepíšu tu nejvěrohodnější recenzi, jakou dokážu napsat, nebo se s vámi dělím o nějaké tipy ohledně módy/filmů/seriálů/cokoliv vás ještě napadne... A mimo blogu naprosto miluju Tumblr a bez Youtube bych se teď už asi taky neobešla.


Pokud chcete vědět něco víc o mně, čtěte dál. Mé jméno je velice podobné mé "přezdívce", kterou zde používám - Ivett. Takže myslím, že hádat nebudete dlouho :) Jsem čtrnáctiletá holka věčně nespokojená se svým zevnějšekm, milující knížky, knížky, knížky, miliony filmů, miliiony seriálů, hudbu, vymýšlení příběhů, psaní (není to totéž?), západy slunce (ano, jsem vééééééélký romantik), ztimní přírodu, květiny snad všeho druhu, nákupy, Vánoce, Halloween (i když jsem ještě nikdy žádný neslavila, ale who cares?), jazyky, kakao, Londýn, Paříž, Ameriku, Disney filmy a 145896317 dalších věcí...

Z věcí co nesnáším určitě stojí za zmínku jich taky pár vyjmenovat - škola, učení, pavouky (i když bych moc chtěla, prostě se jich nedokážu přestat bát... Takže Ron Weasley je můj člověk), trapný momenty, lidi co opovrhují něčím, co v životě nezkusili a mohla bych pokračovat, ale nechci, protože jak to tu vypisuju, začíná mi stoupat tlak. A to je tak vše, co vám o mně můžu sdělit. Snad to bylo dostatečně vyčerpávající a třeba vás to i trochu navnadilo zavítat do nějakých článků. Užívejte si tuhle dobu předvánoční a vánoční a mějte se krásně! ;)

P.S.: Chtěla jsem na takový epicky ukončení napsat nějaký citát, ale nemůžu si vybrat, takže si prostě přečtěte několik desítek názvů mých deníčkových článků a třeba budete zase jednou o něco moudřejší... How simply :)

Ivett


WELCOME TO MY BLOG...!! ;)

Taneční střevíčky 7 - Růže z lásky

29. september 2013 at 10:54 | ♥Ivett♥ |  Books
Ahoj!
Dneska jsem se rozhodla ještě napsat nějaku rychlorecenzi na předposlední díl Tanečních střevíčků, tedy sedmý. Tak snad to bude i ve spěchu za něco státá. Předchzí recenze najdete na následujících odkazech: tady, tady, tady, tady, tady a tady.

ORIGINÁLNÍ NÁZEV: Danse! - Une rose pour Mo
AUTOR: Anne-Marie Pol
ČESKÝ PŘEKLAD: Hana Polívková
SÉRIE: Taneční střevíčky
ŽÁNR: Tanec, balet
ANOTONIE:
Nina se raduje, že začíná únorová stáž. Bohužel jí přinese jen nepříjemnosti a zklamání. Mistr Torelli onemocní a jeho nástupce Pjotr Ivanov si jí téměř nevšimne. Když se ruský profesor rozhodne nastudovat moderní verzi Přízraku růže, Nina bláhově doufá, že bude vybrána jako představitelka dívčí role. Hvězdou tohoto baletu má být totiž Mo! Tančit s ním je její sen. Pjotr Ivanov však dá přednost Fanny, a Nina se proto na Moa zlobí. Pak najde ve dveřích do bytu Legatových jeho vzkaz: Nezlob se. Jednou budeme tancovat spolu, slibuju. Mo


MOJE ZHODNOCENÍ:
Takže na začátek - tento díl je napsán na pouhých 97 stranách a 15 kapitloách + krátké shrnutí dílu předchozího a epilog. Když jsme si četla anotomii, říkala jsem si, že se toho stane asi hodně.. No a pak čekám a čekám a až někde u 11. kapitoly začne ta stáž. Takže se dá říct, že více než polovinu knihy se téměř nic nedělo - klasické hodiny tance v Camargu, nenávist vůči Nině od téměř všech jejích spolužaček, psaní dopisu tátovi, párkrát nějaká ta situace s Moem a šmytec.. Takhle to vypadá jako docela obsáhlé, ale věřte mi, že moc ne. Ale zase nemůžu říct, že bych se při čtení nudila, to rozhodně ne :) Jenom mi přijde, že potom ten konec, co měla být v podstatě hlavní část, je kapičku uspěchaný. Ale jinak dějově to rozhodně není nejslabší díl.. Vůbec nevím, jak by se to dalo zhodnotit. Ještě mi k tomu dneska vůbec nepracuje mozek, takže nemůžu přidat ani ty moje žvásty :D No, vypadá to, že už se prostě jen vrhnu na shrnutí knihy.
Takže... téměř všechny spolužačky Niny (Zelené) si o ní povídají jako o "mazánku" a zkrátka ji nemají rády... Jediná Ninina opora je Victoria, která se s Ninou chce přátelit. A pak taky Mo, vlastně Ninin kluk. Hlavním dějem tété knihy (tzn. až někdy od jedenácté kapitoly) je, že Mistr Torelli onemocněl a místo něj nastupuje na celou únorovou stáž a možná i potom ruský profesor Pjotr Ivanov. Ten si Niny absolutně nevšímá, je zaujatý jen starší žákyní Fanny, takže se není čemu divit, když je jako představitelka dívčí role do představení vybrána ona. To Ninu dost raní a ještě víc ji raní to, když si uvědomí, že Mo o tom celou dobu věděl (o tom předtstavení) a nic jí neřekl. Mo se jí pokouší vysvětlit, že mu ředitelka přikázala ať o tom s nikým nemluví, ale Nina to nechce slyšet. Doma ji však čeká milé překvapení - lísteček, jehož znění je napsáno na konci anotomie. To ji znovu naplní štěstím a radostí... Ještě musím podotknout to, že Nina pořád "píše", jak miluje tanec a Camargo a jak se tam vždy těší, ale když odchází ze školy, většinou píšue, jaká to byla hrůza.. Nejde o tanec, ale o ten zbytek.. Přijde mi to trochu ironický, ale tak to je můj problém.. Taže tolik.



Raději to shrnu.
"...asi mě nenávidí."
"Tím se netrap..."
A tichounce dodá:
"... já tě mám... moc rád."



 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement