Čauky mňauky! Dělám to nerada, ale jak jinak začít než některou z těch otřepaných frází typu "Ráda bych vás přivítalaů nebo "Vítejte na mém blogu" a tak dále... A přestože jsem Superman, nemůžu jinak než vás prostě a jednoduše přivítat zde na mém blogu. Abych pravdu řekla, ten je v poslední době trochu nic moc, slouží mi hlavně jako deníček a na nějaké nápadité články teď nemám v mozku dostatek buněk dodávajícíh nápady. Ale pokud se tam sem tam nějaká nápadobuňka ukáže, nechá to většinou nějaké následky i na blogu. Každopádně pokud se zrovna nevypisuju v blogovém deníčku, sdílíím s vámi nějaké outfity, které si poskládám (aka Polyvoremaniak), sem tam sepíšu tu nejvěrohodnější recenzi, jakou dokážu napsat, nebo se s vámi dělím o nějaké tipy ohledně módy/filmů/seriálů/cokoliv vás ještě napadne... A mimo blogu naprosto miluju Tumblr a bez Youtube bych se teď už asi taky neobešla.


Pokud chcete vědět něco víc o mně, čtěte dál. Mé jméno je velice podobné mé "přezdívce", kterou zde používám - Ivett. Takže myslím, že hádat nebudete dlouho :) Jsem čtrnáctiletá holka věčně nespokojená se svým zevnějšekm, milující knížky, knížky, knížky, miliony filmů, miliiony seriálů, hudbu, vymýšlení příběhů, psaní (není to totéž?), západy slunce (ano, jsem vééééééélký romantik), ztimní přírodu, květiny snad všeho druhu, nákupy, Vánoce, Halloween (i když jsem ještě nikdy žádný neslavila, ale who cares?), jazyky, kakao, Londýn, Paříž, Ameriku, Disney filmy a 145896317 dalších věcí...

Z věcí co nesnáším určitě stojí za zmínku jich taky pár vyjmenovat - škola, učení, pavouky (i když bych moc chtěla, prostě se jich nedokážu přestat bát... Takže Ron Weasley je můj člověk), trapný momenty, lidi co opovrhují něčím, co v životě nezkusili a mohla bych pokračovat, ale nechci, protože jak to tu vypisuju, začíná mi stoupat tlak. A to je tak vše, co vám o mně můžu sdělit. Snad to bylo dostatečně vyčerpávající a třeba vás to i trochu navnadilo zavítat do nějakých článků. Užívejte si tuhle dobu předvánoční a vánoční a mějte se krásně! ;)

P.S.: Chtěla jsem na takový epicky ukončení napsat nějaký citát, ale nemůžu si vybrat, takže si prostě přečtěte několik desítek názvů mých deníčkových článků a třeba budete zase jednou o něco moudřejší... How simply :)

Ivett


WELCOME TO MY BLOG...!! ;)

Mé sladké šestnácté století

7. march 2014 at 14:08 | ♥Ivett♥ |  Books
Ahoj!
Dnešní první článek je opět věnován recenze, ovšem tentokrát knižní. Dnes jsem dočetla jednu naprosto dokonalou knížku, o kterou bych se s vámi chtěla podělit alespoň recezí :) Takže jdu na to.

ORIGINÁNÍ NÁZEV: My super sweet sixteenth century
AUTOR: Rachel Harris
ČESKÝ PŘEKLAD: Andrea Vašíčková
SÉRIE: Mé sladké šestnácté století
ŽÁNR: dívčí, romantika, fantasy
ANOTACE:
Cat Crawfirdivá má za pár dní oslavit své sladké šestnácté narozeniny. Ovšem to poslední, co si přeje, je extravagantní narozeninová party organizovaná její temperamentní nevlastní matkou. Alespoň malou útěchou jí je plánovaný rodinný výlet do magické Florencie. A když ji při prohlídce tohoto úžasného města zavede zvědavost do cikánského stanu, ocitne se přímo... v renesanční Florencii!
Na tomto výletu do šestnáctého století, vyzbrojena pouze batohem plným věcí z budoucnosti, se Cat setká se svými předky. A nejen s nimi, vždyť v této podobě he Florencie plná známých umělců, kteří právě tvoří svá vrcholná díla. A samozřejmě není nouze ani o pohledné renesanční ctitele.. Avšak podaří se Cat najít cestu zpět do moderní doby, nebo se její italské dobrodružství promění v italské navždy?
MOJE ZHODNOCENÍ:
No páni! Toť moje reakce na tuhle knížku. Rachel Harris dokázala na těchle 253 stranách, seskládaných z osmnácti kapitol + epilogu vykouzlit něco neuvěřitelného. Jistě, jsem u cestování v čase. To asi není tak originální, ale co? Protože tento příběh je unikát! Byla jsem na tuto knihu tak moc natěšená a plná očekávání, věřila jsem, že to bude naprosto dokonalé! A výsledek? Mýlila jsem se. Nebylo to dokonalé, bylo to mega mega mega dokonalé a ještě víc :) Tento příběh má zcela běžnou dívčí atmodféru a přesto trochu jnou, ozvláštěnou fantasy v podobě cestobání časem (v tomto případě do minulosti...hodně do minulosti), s romantickým nádechem i smutnými chvílemi, krásou umění a to vše okořeněné i vtipnými momenty. Co víc si přát? A upřímně, kdo by si neužil ocitnout se na začátku šestnáctého století, v nádherné renesanční Florencii, žít na zámku jako princezna, mít nádherného ctitele a dokonce prohodit pár slov s Michelangelem? Jsem si jistá, že spousta lidí by za tohle dala cokoliv :) A přesně tohle je nám umožněno přožít s Cat, kterou navíc není nijak těžké si oblíbit a nasávat tu dokonalou atmosféru renesanční Florencie. Tohle je asi můj názor na Mé sladké šestnácté sotletí. A co z toho vyplývá? To, že pokud jste o této knize zatím ani neslyšeli, měli byste to rychle napravit (ale stále vás do nčieho nenutím :)). A pokud jste knihu četli, doufám, že se stejně jako já nemůžete dočkat dalšího dílu, který by měl vyjít někdy v srpnu, protože ten konec... To teda bylo něco :)
A teď ještě stručně k ději. Cat se vydává spolu s nevlastní matkou Jennou a e svým tátou na dovolenou do Florencie. A z toho je nadšená, ačkliv jinak nedokáže Jennu vystát. Nemá ani tušení, jak moc osudným se jím stane tento výlet. Ze zvědavosti nakoukně do cikánského stanu. Když po nějaké chvíli cikánka spatří její tetování ve tvaru hrušky, něco se stane. A hned, když vyjde Cat ze stanu si všimne změny. Nachází se sice přesně tam, kde byla než vešla do stanu, ale o několik století dříve. Přesněji v roce 1505. Zjistí, že se jmenuje Pazienza a její rodiče zemřeli na moir, proto se z Londýna přestějovala do Florenice, ke své tetě Francesce, strýci Marcovi, sestřenici Alessandře a bratranic Ciprianovi. Ti ovšem nejsou jedinými, koho tu potká ve své snaze zapadnout do toho století.Když zjistí, že tohle nybl jen 24hodinový výlet, pokouší se dumat nad tím, proč ji sem cikánka poslala. Potkává také krásného a uměním nadaného Lorenza, kamaráda Alesaandry a Cipriana a oba se do sebe zamilují. Hodně se tu také promítá to, jak těžké to měly drířvě dívky, co se vdavků týče. Bude muset Cat (nebo tedy Pazienza) někomu svěřit své tajemství? Jak to bude probíhat mezi ní a Lorenzem? A najde způsob, jak se vrátit zpět do jednadvacátého století?

"Nebyl to víc nežli další den na venkově, matko," prohlásí Cipriano, než se zakousně do velkého krajíce. Rozkouše chlea, polkne a dodá: "A co se týče získání pojoje v hostinci, bylo to lehký jako facka."
Teta Francesca zmateně svraští čelo a nos, zatímco Cipriano na mě kukne přes stůl a mrkne.


Potalčím vzlyknutí a odkašlu si. "Můžeš mi věnovat jeden ze svých úžasných úsměvů? Mám dojem, že už jsem ho neviděla celou věčnost."
Nakloní hlavu c vhíli ně mě hledí, než se zasměje. "Pro tebe cokoliv, Cat."





 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement