Čauky mňauky! Dělám to nerada, ale jak jinak začít než některou z těch otřepaných frází typu "Ráda bych vás přivítalaů nebo "Vítejte na mém blogu" a tak dále... A přestože jsem Superman, nemůžu jinak než vás prostě a jednoduše přivítat zde na mém blogu. Abych pravdu řekla, ten je v poslední době trochu nic moc, slouží mi hlavně jako deníček a na nějaké nápadité články teď nemám v mozku dostatek buněk dodávajícíh nápady. Ale pokud se tam sem tam nějaká nápadobuňka ukáže, nechá to většinou nějaké následky i na blogu. Každopádně pokud se zrovna nevypisuju v blogovém deníčku, sdílíím s vámi nějaké outfity, které si poskládám (aka Polyvoremaniak), sem tam sepíšu tu nejvěrohodnější recenzi, jakou dokážu napsat, nebo se s vámi dělím o nějaké tipy ohledně módy/filmů/seriálů/cokoliv vás ještě napadne... A mimo blogu naprosto miluju Tumblr a bez Youtube bych se teď už asi taky neobešla.


Pokud chcete vědět něco víc o mně, čtěte dál. Mé jméno je velice podobné mé "přezdívce", kterou zde používám - Ivett. Takže myslím, že hádat nebudete dlouho :) Jsem čtrnáctiletá holka věčně nespokojená se svým zevnějšekm, milující knížky, knížky, knížky, miliony filmů, miliiony seriálů, hudbu, vymýšlení příběhů, psaní (není to totéž?), západy slunce (ano, jsem vééééééélký romantik), ztimní přírodu, květiny snad všeho druhu, nákupy, Vánoce, Halloween (i když jsem ještě nikdy žádný neslavila, ale who cares?), jazyky, kakao, Londýn, Paříž, Ameriku, Disney filmy a 145896317 dalších věcí...

Z věcí co nesnáším určitě stojí za zmínku jich taky pár vyjmenovat - škola, učení, pavouky (i když bych moc chtěla, prostě se jich nedokážu přestat bát... Takže Ron Weasley je můj člověk), trapný momenty, lidi co opovrhují něčím, co v životě nezkusili a mohla bych pokračovat, ale nechci, protože jak to tu vypisuju, začíná mi stoupat tlak. A to je tak vše, co vám o mně můžu sdělit. Snad to bylo dostatečně vyčerpávající a třeba vás to i trochu navnadilo zavítat do nějakých článků. Užívejte si tuhle dobu předvánoční a vánoční a mějte se krásně! ;)

P.S.: Chtěla jsem na takový epicky ukončení napsat nějaký citát, ale nemůžu si vybrat, takže si prostě přečtěte několik desítek názvů mých deníčkových článků a třeba budete zase jednou o něco moudřejší... How simply :)

Ivett


WELCOME TO MY BLOG...!! ;)

Ten, kdo stojí v koutě

19. august 2014 at 10:53 | ♥Ivett♥ |  Books
Ahoj!
Dnes jsem tady s knižní recenzí. Ta dne sbude o knize, na jejíž filmové zpracování, které je v češtině dostupné jen s titulky, jsem psala recenzi tady. Knihu Ten, kdo stojí v koutě mám doma už pár měsíců a teprve nedávno na ni v mémč tení přišla řada. Tak tedy jdeme na to.


ORIGINÁNÍ NÁZEV: The perks of being a wallflower
AUTOR: Stehen Chbosky
ČESKÝ PŘEKLAD: Vratislav Kadlec
SÉRIE: není
ŽÁNR: Drama, romantický
ANOTACE:
Když člověk stojí v koutě, může si všimnout spousty úžasných věcí. Ale pak přijde chvíle, kdy je třeba vykročit na parket a začít opravdu žít.
Strhujícímu románu Stephena Chboskyho o dilematu mezi nečinností a touhou se dostalo nadšeného přijetí, vyvola polemiku a získal miliony oddaných čtenářů.
Příběh o odspívání na střední škole, který Charlie vypráví v dopisech, je otevřenější a důvěrnější než leckterý deník, zároveň vtipný a sžíravý. Nevíme, kde Charlie bydlí, ani komu píše - máme jen slova, o která se rozhodl podělit. Zmítán touhou žít svůj vlastní život i touhou vymanit se role, která mu připadla, prozkoumává dosud neznámá území. Před ním se otvírá svět prvních lásek, rodinných dramat i nových přátelství. Svět sexu, drog a Rocky Horror Picture Show, kde klíčem ke štěstí může být například ta správná píseň, díky níž se můžete řítit tunelem a cítit se nekonečně.
V Charliem se Chboskymu podařilo stvořit vypravěče, kerý vás uhrane a přenese zpět do divokých a intenzivně prožívaných dní na prahu dospělosti, kdy se život podobal jízde na horské dráze.
...více v celém článku

MOJE ZHODNOCENÍ:
Představte si, že si žijete svůj místy poklidný, místy divoký, zkrátka normální lidský život a jednou si jdete vybrat poštu a uvidíte tam dopis od neznámého Charlieho, kterých vám později přijde ještě spousta - a pak začněte číst tuhle knížku. Ta je oproti jiným knížkám poměrně chudá, pouhých 213 stran, které jsou rozděleny na čtyři velké části tvořené dopisy a epilog. Ovšem to, že není kdovíjak tlustá nemění nic na tom, jak je cenná. Musím se přiznat, že nemám ještě tolik zkušenotí s takovými drama knihami, ale jsme si jistá, že všichni, co četli tuto knihu, mi dají zapravdu, když řeknu, že to teda bylo něco. Moc se mi líbí forma dopisů, které Charlie posílá svému imaginárnímu přítelu, ačkoliv asi proto, že nejsem na tuto formu zvyklá, mi zezačátku dělalo problémy se plně dostat do děje. Ale po chvíli jsem se tam dostala naplno a rozhodně jsme nelitovala. Musím ještě podotknout, že jsem ako první viděla film, protože už jsme se prostě nemohla dočkat a ten byl stejně tak úžasný, ačkoliv zastávám názor, že v knížce to přece jen ještě o malinko víc prožijete. Ale není to nějak velký rozdíl, už třeba proto, že autor knihy i režisér filmu je tatáž osoba. Já tedy knihu můžu jen doporučit naprosto všem, kteří už trochu chápou život.. Myslím, že lidé v mém věku a i výš, můžou v knížce najít třeba to co hledají a rozhodně i dospelým se může hodit jedno přečtení :) A teď už nějaké to shrnutí, o čem že to vlastně píšu.
Charlie začne psát svému imagirnárnímu příteli, "protože jedna holka říkala, že umíš nasloiuchat a máš prozumení". Nastupuje prvním rokem na střední školu, kde skoro nikoho nezná, nebo se s ním přinejmenším nikdo nebaví. Z jeho dopisů se o něm dozvíme dost na to, abychom pochopili, že už v minulosti měl psychyciké problémy, když spáchal sebevraždu jeho kamarád a když o Vánocích při bouračce zemřela teta Helen, kterou měl moc rád, ale nějak asi psychikou zapomněl na věci, které mu dělala, na ty si vzpomněl až ke konci příběhu. Ale to předbíhám. Ve škole si dobře porozumí s jeho učitelem angličtiny Billem a stanou se z nich časem už spíše přátelé než něco jiného. Jak jsme psala, nikoho jiného v eškole moc nezná a nikdo se sním nebaví, do doby než na scénu přijdou Patrick a Sam, nevlastní sourozenci, kteří se hned stanou Charlieho přáteli, kteří ho naučí spoustu věcí, které dosud nezkusil, a které bude mít Charlie fakt hodně rád. Do Sam se fakt hodněš zamiluje a když říkám hodně, myslíím to vážně. Charlie pozná díky těmto dvěma pár dalších lidí a aspoň na nějakou dobu je upřímně šťastný. To ovšem nemůže trvat věčně, život toho staví Charliemu do cesty hodně, my se díky jeho dopisům taky dozvídáme mnohem víc o jeho rodině a taky o tom, jak na Charlieho občas dopadá taková silná deprese, když je tak nějak víc na dně. Nejhroší to je ovšem ke konci knížky, kdy jeho kamarádi postupně začínají odjíždet na vysokou, jelikož už všichni vyšli střední školu, Charlie tím docela trpí a začně si taky vzpomínat na věci, co mu dělala teta Helen a důsledkem toho všeho skončí v nemocnici. Tohle vylo jen takové hrubé shrnutí a pokud chcete vědět, jak vše skončí a všechny možné podrobnosti z kinhy, vřele vám doporučuju si ji přečíst.
A přísahám, že v ten okamžik jsme byli nekoneční.
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement