Čauky mňauky! Dělám to nerada, ale jak jinak začít než některou z těch otřepaných frází typu "Ráda bych vás přivítalaů nebo "Vítejte na mém blogu" a tak dále... A přestože jsem Superman, nemůžu jinak než vás prostě a jednoduše přivítat zde na mém blogu. Abych pravdu řekla, ten je v poslední době trochu nic moc, slouží mi hlavně jako deníček a na nějaké nápadité články teď nemám v mozku dostatek buněk dodávajícíh nápady. Ale pokud se tam sem tam nějaká nápadobuňka ukáže, nechá to většinou nějaké následky i na blogu. Každopádně pokud se zrovna nevypisuju v blogovém deníčku, sdílíím s vámi nějaké outfity, které si poskládám (aka Polyvoremaniak), sem tam sepíšu tu nejvěrohodnější recenzi, jakou dokážu napsat, nebo se s vámi dělím o nějaké tipy ohledně módy/filmů/seriálů/cokoliv vás ještě napadne... A mimo blogu naprosto miluju Tumblr a bez Youtube bych se teď už asi taky neobešla.


Pokud chcete vědět něco víc o mně, čtěte dál. Mé jméno je velice podobné mé "přezdívce", kterou zde používám - Ivett. Takže myslím, že hádat nebudete dlouho :) Jsem čtrnáctiletá holka věčně nespokojená se svým zevnějšekm, milující knížky, knížky, knížky, miliony filmů, miliiony seriálů, hudbu, vymýšlení příběhů, psaní (není to totéž?), západy slunce (ano, jsem vééééééélký romantik), ztimní přírodu, květiny snad všeho druhu, nákupy, Vánoce, Halloween (i když jsem ještě nikdy žádný neslavila, ale who cares?), jazyky, kakao, Londýn, Paříž, Ameriku, Disney filmy a 145896317 dalších věcí...

Z věcí co nesnáším určitě stojí za zmínku jich taky pár vyjmenovat - škola, učení, pavouky (i když bych moc chtěla, prostě se jich nedokážu přestat bát... Takže Ron Weasley je můj člověk), trapný momenty, lidi co opovrhují něčím, co v životě nezkusili a mohla bych pokračovat, ale nechci, protože jak to tu vypisuju, začíná mi stoupat tlak. A to je tak vše, co vám o mně můžu sdělit. Snad to bylo dostatečně vyčerpávající a třeba vás to i trochu navnadilo zavítat do nějakých článků. Užívejte si tuhle dobu předvánoční a vánoční a mějte se krásně! ;)

P.S.: Chtěla jsem na takový epicky ukončení napsat nějaký citát, ale nemůžu si vybrat, takže si prostě přečtěte několik desítek názvů mých deníčkových článků a třeba budete zase jednou o něco moudřejší... How simply :)

Ivett


WELCOME TO MY BLOG...!! ;)

Život je velká svině...

2. december 2014 at 11:06 | ♥Ivett♥ |  My topics
Ahoj!

Dnes se vám chci zmínit o jedné věci, která se stala předevčírem, a která mě toho naučila víc, než jsem si myslela a ráda bych to sdělila i vám. Ta samotná událost je něco, z čeho jsem byla a ještě jsem fakt celkem dost špatná. A hodně mě to přimělo se zamyslet nad tím, jak pomíjivá věc může život být. Totiž v neděli někdy po šesté večer mamce volala jedna kamarádka a říkala, že jeden pán od nás z vesnice, který měl teprve 45 let, zemřel, když na něj spadl strom. Já to tu nechci vůbec nijak rozvádět, ale potřebovala jsem se někde vypsat. Řekněme si to na rovinu, život je fakt velká svině. Dokáže být víc nefér než kdokoliv jiný. Měla jsem z toho fakt docela husinu, když jsme si představila, jaký to musí být pro jeho rodinu, kde ne všichni jsou plnoletí a jak těžce bych nesla, kdyby se to stalo někomu mně blízkému. Když je člověk už starý, počítá se s tím, že prostě umře, nebude tu navždy. Když je člověk vážně nemocný, počítá se i s tou možností, že už se prostě neuzdraví.... Ale když je člověk relativně šťastný, zdraví mu zatím vždy vystačilo a žije si spokojený život a teď mu do toho přijde tahle podrazárna od přírody a od života, měla bych na někoho fakt velký vztek. A tím někým, nebo spíš něčím, je zkrátka život, nebo osud nebo možná někdo tam nahoře. Nenáviděla bych tohle všechno, pak bych začala nenávidět všechny okolo mě a nejvíc bych nenáviděla sebe. Vím, že vidíme ve všech možných filmech, jak lidi obviňují sami sebe za to, že nedokázali ochránit svého blízkého, ale přiznejme si, že to není jen výmysl filmařů, ale že tak to skutečně je. Pokud tohle čte někdo, komu takovou nešťastnou pitomou náhodou zemřel někdo blízký, upřímně doufám, že obviňování sebe sama se vyhnul, protože to asi ne vždy končí smířením se se smrtí blízkého, ale i hůř. No, tímhle vším chci říct jen to, ať si vážíme života, který máme jen jeden a nevíme, jestli budeme někdy mít další nebo co prostě bude. Takže se musíme za ten život naučit pořádně žít, abychom pak mohli přestat žít, ale tak to prostě je. Nebojte se riskovat, i když já asi nejsem ta nejlepší osoba, která má co radit v riskování, ale tahle událost mi hodně otevřela oči a hodně jsem se z toho poučila. Dělejte chyby, abyste je příště už neudělali, dělejte šílené věci a trochu si ten život oživte, smějte se, smějte se a ještě se smějte a rozdávejte to vše lidem okolo vás. A pokud vás něco srazí dolů, nepoddávejte se tomu, ale s úsměvem na tváři po malých krůčkách stoupejte zase nahoru. Doufám, že to někdo přelouskal až sem, a že si z toho někdo třeba i něco odnese, tím bych byla nevýslovně poctěna.

P.S.: A taky "nikdy nedovolte, aby vás strach z prohry vyřadil ze hry".

 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Katerííína Katerííína | Email | Web | 5. december 2014 at 13:37 | React

ahojky, máš moc pěkný blog ;)

2 Ivett Ivett | Web | 5. december 2014 at 17:17 | React

[1]: Děkuji :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement