Čauky mňauky! Dělám to nerada, ale jak jinak začít než některou z těch otřepaných frází typu "Ráda bych vás přivítalaů nebo "Vítejte na mém blogu" a tak dále... A přestože jsem Superman, nemůžu jinak než vás prostě a jednoduše přivítat zde na mém blogu. Abych pravdu řekla, ten je v poslední době trochu nic moc, slouží mi hlavně jako deníček a na nějaké nápadité články teď nemám v mozku dostatek buněk dodávajícíh nápady. Ale pokud se tam sem tam nějaká nápadobuňka ukáže, nechá to většinou nějaké následky i na blogu. Každopádně pokud se zrovna nevypisuju v blogovém deníčku, sdílíím s vámi nějaké outfity, které si poskládám (aka Polyvoremaniak), sem tam sepíšu tu nejvěrohodnější recenzi, jakou dokážu napsat, nebo se s vámi dělím o nějaké tipy ohledně módy/filmů/seriálů/cokoliv vás ještě napadne... A mimo blogu naprosto miluju Tumblr a bez Youtube bych se teď už asi taky neobešla.


Pokud chcete vědět něco víc o mně, čtěte dál. Mé jméno je velice podobné mé "přezdívce", kterou zde používám - Ivett. Takže myslím, že hádat nebudete dlouho :) Jsem čtrnáctiletá holka věčně nespokojená se svým zevnějšekm, milující knížky, knížky, knížky, miliony filmů, miliiony seriálů, hudbu, vymýšlení příběhů, psaní (není to totéž?), západy slunce (ano, jsem vééééééélký romantik), ztimní přírodu, květiny snad všeho druhu, nákupy, Vánoce, Halloween (i když jsem ještě nikdy žádný neslavila, ale who cares?), jazyky, kakao, Londýn, Paříž, Ameriku, Disney filmy a 145896317 dalších věcí...

Z věcí co nesnáším určitě stojí za zmínku jich taky pár vyjmenovat - škola, učení, pavouky (i když bych moc chtěla, prostě se jich nedokážu přestat bát... Takže Ron Weasley je můj člověk), trapný momenty, lidi co opovrhují něčím, co v životě nezkusili a mohla bych pokračovat, ale nechci, protože jak to tu vypisuju, začíná mi stoupat tlak. A to je tak vše, co vám o mně můžu sdělit. Snad to bylo dostatečně vyčerpávající a třeba vás to i trochu navnadilo zavítat do nějakých článků. Užívejte si tuhle dobu předvánoční a vánoční a mějte se krásně! ;)

P.S.: Chtěla jsem na takový epicky ukončení napsat nějaký citát, ale nemůžu si vybrat, takže si prostě přečtěte několik desítek názvů mých deníčkových článků a třeba budete zase jednou o něco moudřejší... How simply :)

Ivett


WELCOME TO MY BLOG...!! ;)

Hvězdy nám nepřály

14. february 2015 at 12:00 | ♥Ivett♥ |  Books
Ahoj!
Dnes kolem osmé hodiny jsme dočetla Hvězdy nám nepřály... A pak jsem asi další hodinu nedělala nic jiného, než že jsem ležela... a přemýšlela... o té knížce. A k čemu jsem došla? Že se o ní může přemýšlet hodiny a stejně bude pořád o čem přemýšlet. Tak moc přemýšlet mě nepřiměla snad ještě žádná knížka. A já se tedy rozhodla napsat o ní recenzi. No, přiznávám, že ted když píšu tenhle úvod, má už tuhle spíš nerecenzi napsanou, protože jsme prostě hned po dočtení napsala svoje pocity... A tomu se nedá říkat recenz,e i když je to vlastně to nejvíc co se o knížce dá říct - vlastní pocity, samozřjemě. Mylsím, že asi tak nějak vynechám o čem je děj, neboť to asi už všichni víme a pokud ne, je toho plný internet. Zkrátka je o dvou teenagerech bojujících s rakovinou, kteří se do sebe zamilují. A je mi jasný, že když se to shnre jen takhle v kostce, zní to jako hodně tuctový knížka (potažmo i film). Ale věřte mi, že to není. A taky mi věřte, že kdyby bylo jednoduchý napsat, o čem knížka je, udělala bych to. Ale pak by to nebyl ten dokonalý příběh, o kterém se nedá napsat nic dostačujícího.

ORIGINÁLNÍ NÁZEV: The fault in our stars
AUTOR: John Green
ČESKÝ PŘEKLAD: Veronika Volhejnová
SÉRIE: není
ŽÁNR: romance, drama
ANOTACE:
Hvězdy nám nepřály - tak se jmenuje dojemné, čtenáři milované dílo neobyčejně oceňovaného autora Johna Greena. Je to kniha chytrá, odvážná, neuctivá a drsná, která se zabývá vzrušujícím, tragickým a vlastně i zábavným tématem - totiž tím, jaké to je, když je člověk naživu a zamiluje se.
Jemu je sedmnáct, jí šestnáct. Potkají se a zamilují se do sebe. Ona má rakovinu v posledním stadiu, on ze souboje s rakovinou vyšel s amputovanou nohou. Ti dva se výborně doplňují, a navíc je spojuje osobitý pohled na život i na chorobu, kteár je postihla... Jejich společná cesta trvá jen pár měsíců a jako každý velký milostný příběh končí smrtí. Přesto kniha není o smrti. Je o lásce. O tom, že hrdinové nemusejí být zblízka takoví, jak jsme si je představovali, že svět není továrna na splněná přání a že opravdová statečnost nemusí vždycky zachraňovat lidstvo. O tom, že i za pár měsíců se dá prožít malá věčnost. Originální a citlivá knížka je napsána s mimořádným smyslem pro humor a sarkasmus a díky autorovu vypravěčskému talentu má neuvěřitelně silné vyznění.

MOJE ZHODNOCENÍ:
Jak už jsem psala, tohle se prostě nedá bárt jako klasická recenze, protože bych tuhle knížku nezvládla odbýt nějakou recenzí a ani bych to nechtěla. Dobře, spíš bych asi nedokázala napsat, jak konkrétně na mě knížka působí a další ty věci, kteýr má recenze obssahovat. A proto bude obsahovat prostě to, co jsem si po přečtení knížky napsala do mobilu, abych to sem mohla přepsat a přestože už mi to teď něpřijde tak dobrý, jako když jsem to psala, stejně to sem dám, protože chci aby vás něoc navnadilo na přečtení téhle knížky. A když budu mít štěstí, třeba to budou právě má slova, takže to prostě chci zkusit:

Psát recenzi o knížce, kterou milujete, ale přesto o ní nikdy nenapíšete to, co byste měli, je vedlejší účinek umírání. Přestože neumíráte, ale vlastně umíráte, jen se tomu říká život. A umírání je jeho nevyhnutelnou součástí, a přestože to víte, stejně se pořád snažíte napsat recenzi o knížce, která vás nutí psát o pitomostech, který stejně píšete a jež ve vás zanechala pocity, které neumíte vyjádřit. A až je budete umět vyjádřit, pak teprve pochopíte, že pochopit tuhle knížku, jak se pochopit má, není vedlejší účinek umírání. To je umírání.


A já jsem se zamilovala, jako když člověk usíná: pomalu a pak najednou docela.



Tak to jsou ony. Moje pocity z této knížky, i když nejsou napsány tak, jak by se čekalo. A já vás teď prosím o jedno: slibte mi, že uděláte co budete moct, abyste si do konce života stihli přečíst tuhle knížku. Kdybych to neudělala, asi bych toho sice nemohla nijak litovat, protože prostě proto, ale něco by mi chybělo. Něco, co prostě nevím co je, ale bez čeho bych nemohla v klidu odejít na věčnost... The end.



I za pár měsíců se dá prožít malá věčnost a některá nekonečna jsou větší než jiná.



 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Peggy Peggy | Web | 15. february 2015 at 16:18 | React

Mě tahle knížka nějak moc nezaujala, ale "citáty" z ní jsou super :)

2 Ivett Ivett | Web | 15. february 2015 at 17:20 | React

[1]: S citáty souhlasím a jinak tvůj názor samozřejmě beru :)

3 Dendy Dendy | Web | 22. february 2015 at 20:13 | React

Me se kniha strasne libila. A film, tak jako kazdy zklamal.

4 Ivett Ivett | Web | 23. february 2015 at 16:13 | React

[3]: Já se na film teprve chystám, ale souhlasím, že kniha byla úžasná :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement