Čauky mňauky! Dělám to nerada, ale jak jinak začít než některou z těch otřepaných frází typu "Ráda bych vás přivítalaů nebo "Vítejte na mém blogu" a tak dále... A přestože jsem Superman, nemůžu jinak než vás prostě a jednoduše přivítat zde na mém blogu. Abych pravdu řekla, ten je v poslední době trochu nic moc, slouží mi hlavně jako deníček a na nějaké nápadité články teď nemám v mozku dostatek buněk dodávajícíh nápady. Ale pokud se tam sem tam nějaká nápadobuňka ukáže, nechá to většinou nějaké následky i na blogu. Každopádně pokud se zrovna nevypisuju v blogovém deníčku, sdílíím s vámi nějaké outfity, které si poskládám (aka Polyvoremaniak), sem tam sepíšu tu nejvěrohodnější recenzi, jakou dokážu napsat, nebo se s vámi dělím o nějaké tipy ohledně módy/filmů/seriálů/cokoliv vás ještě napadne... A mimo blogu naprosto miluju Tumblr a bez Youtube bych se teď už asi taky neobešla.


Pokud chcete vědět něco víc o mně, čtěte dál. Mé jméno je velice podobné mé "přezdívce", kterou zde používám - Ivett. Takže myslím, že hádat nebudete dlouho :) Jsem čtrnáctiletá holka věčně nespokojená se svým zevnějšekm, milující knížky, knížky, knížky, miliony filmů, miliiony seriálů, hudbu, vymýšlení příběhů, psaní (není to totéž?), západy slunce (ano, jsem vééééééélký romantik), ztimní přírodu, květiny snad všeho druhu, nákupy, Vánoce, Halloween (i když jsem ještě nikdy žádný neslavila, ale who cares?), jazyky, kakao, Londýn, Paříž, Ameriku, Disney filmy a 145896317 dalších věcí...

Z věcí co nesnáším určitě stojí za zmínku jich taky pár vyjmenovat - škola, učení, pavouky (i když bych moc chtěla, prostě se jich nedokážu přestat bát... Takže Ron Weasley je můj člověk), trapný momenty, lidi co opovrhují něčím, co v životě nezkusili a mohla bych pokračovat, ale nechci, protože jak to tu vypisuju, začíná mi stoupat tlak. A to je tak vše, co vám o mně můžu sdělit. Snad to bylo dostatečně vyčerpávající a třeba vás to i trochu navnadilo zavítat do nějakých článků. Užívejte si tuhle dobu předvánoční a vánoční a mějte se krásně! ;)

P.S.: Chtěla jsem na takový epicky ukončení napsat nějaký citát, ale nemůžu si vybrat, takže si prostě přečtěte několik desítek názvů mých deníčkových článků a třeba budete zase jednou o něco moudřejší... How simply :)

Ivett


WELCOME TO MY BLOG...!! ;)

April 2015

Hledání Aljašky

30. april 2015 at 17:08 | ♥Ivett♥ |  Books
Ahoj!
Dnes jsem tu s knižní recenzí a to opět na knihu z tvorby Johna Greena. Nebojte se, prozatím už naposledy :) Knihu už jsem přečetla před delší dobou, ale pořád jsem neměla čas ji zrecenzovat. Teď mám sice jen chvilku, ale i tak bych už ji konečně ráda zrecenzovala, dokud si trochu pamatuju, co bych k ní ráda napsala :)


ORIGINÁLNÍ NÁZEV: Looking for Alaska
AUTOR: John Green
ČESKÝ PŘEKLAD: Veronika Volhejnová
SÉRIE: není
ŽÁNR: román, drama
ANOTACE:
Aljaška Youngová je krásnám chytrá a zábavná - a naprosto fascinující. Miles Halter ji miluje tak, že to víc ani nejde. Díky ní objevil hodnotu a bolest bezpodmínečné lásky i bezpodmínečného života. A nakonec už snad ani nezáleží na tom, že se tím všechno navždy změní.

PŘEDTÍM
V celé dosavadní existenci Milese Haltera zvaného "Váleček" se zatím nic zajímavého nestalo, a tak jeho posedlost slavnými posledními slovy významných osobností v něm vyvolala ještě větší touhu hledat své "velké Možná". Vypraví se tedy do občas bláznivého, trochu nejistého a rozhodně ne nudného světa internátní školy Culver Creek a život přestane být bezpečný - ba změní se v pravý opak. Jen o pár dvěří dál totiž bydlí nádherná, chytrá, zábavná, sexy, sebedestruktivní, ujetá... a zkrátka úžasná Aljaška Youngová, kapitola sama pro sebe. Vtáhne Válečka do svého světa, nasměruje ho k velkému Možná a uloupí mu srdce.

POTOM
Nic už není takové jako dřív.


MOJE ZHODNOCENÍ:
Kniha čítá 255 stran a tak nějak neurčitý počet kapitol, neboť pan Green opět ukázal své misrtné schopnosti v řešení knižních kapitol. Kniha je rozdělena na dvě části, jejichž kapitoly jsou titulovány jednoduchými nadpisy, které se mě ale moc zalíbily. Ale to vám tu spoilerovat nebudu :) Na konic je ještě kapitola "Pár posledních slov o posledních slovech" a Poděkování. Tak to by bylo. A co si myslím o mnou přečtené třetí knize od Johna Greena? Jak možná víte, právě Hledání Aljašky je Greenovou prvotinou. A já musím říct, že mě opět nezklamal. Zezačátku mi sice chvilku trvalo než jsem se do příběhu úplně dostala, ale to bylo opravdu jen na začátku - pak jsem se ponořila do jeho hlubin a naprosto maximálně jsem si celou knihu užila. Ráda bych napslaa něco o jedné a v podstatě ne nejdůležitější, ale tak nějak nejvíc šokující věci, díky které se vlatsně na vše ostatní zapomnělo, ale to bych vám toho až moc prozradila. Každopádně musím říct, že se v knize objevil prvek, kteýr už figuroval v jedné z Greenových knih, ovšem tady se s ním vypořádal zase nějak jinak a moc se mi celkové zpracování líbilo.

...a myslel jsem na to, že kdyby lidi byli déšť, já bych byl mrholení a ona hurikán.

Příběh je, jak už jste si mohli přečíst v anotaci, o Milesi, který se rozhodl přestoupit na internátní školu Culver Creek. Jeho spolubydlící Chip (Plukovník) se zná právě s tou dokonalou Aljaškou, se kterou Milese seznámí a Miles je do ní blázen od první chvíle. Líbí se mi, že přestože Aljaška působí dokonale, nemá dokonalou povahu, ale i tak ji prostě aspoň já musím obdivovat a přesto jsem si ji oblíbila. Aljaška i Chio vymýšlejí spoustu kanad a je fakt zábavný sledovat, jak je celá jejich parta provádí. Ale dost vykecávání - právě snad v té nejlepší chvíli se stane ta chvíle mezi předtím a potom - a všechno se mění.

Celý život strávíš v labyrintu a myslíš na to, jak z něj jednou unikneš a jak to bude skvělý a protože si představuješ budoucnost, dokážeš jít pořád dál, ale nikdy neunikneš. Budoucnost prostě používáš k tomu, abys utekl před dneškem.


Nevím moc co víc ke knize napsat, protože kdybych vám napsala, co mám ještě na srdci, vážně bych vám toho prozradila až moc. A to nechci. Můžu jen napsat, že pokud jste si oblíbili další Greenovy knihy, tuhle si zaručeně oblíbíte též. Ale i kdyby tohle byla první kniha, kterou od něj čtete, myslím, že i tak si ji oblíbíte. Kniha je plná překvapení, dobrodružství, postav, které si zamilujetze, dua, které si zaručeně zamilujete (aka Miles + Chip) a už po třetí zkrátka píšu, že tuhle Greenovu knihu vám vřele doporučuju :)

Vy všichni kouříte, protože si to užíváte. Já kouřím, abych umřela.




you will learn that the best experiences are sometimes made by mistake.

19. april 2015 at 11:39 | ♥Ivett♥
Ahoj!
Po delší době jsem se konečně zase ozvala, yay! :) Chtěla bych se omluvit, že jsem tu teď už přesně 11 dní nenapsala ani čárku, ale abych pravdu řekla, poslední týdny byly fakt přehnaně nabitý a bylo toho fakt hodně... Ovšem hodně toho bude v podstatě pořád až do června, jen doufám, že to půjde nějak dobře všechno.. Ale k tomu se dostanu :) Ráda bych se s vámi podělalila, co je u mě novýho...:)

Minulý víkend jsem v podstatě něvěděla, kam dřív skočit. Už v pátek se mi rozjela šílená rýma, v sobotu to pokračovalo, bolela mě hlava, bylo mi horko, pořád jsem musela smrkat a jsem na sebe celkem hrdá, že jsem to přežila :D Jely jsme totiž se ségroua s mamkou hned ráno do Zlína podívat se po šatech do tanečních, které mě čekají už v květnu... Řeknu vám, byl to boj, ale nakonec jsem jedny perfektní našla a vlastně i druhý, ale pro ty se možná stavíme ještě někdy příště... Kromě šatů jsem sehnala i boty (i když ti bylo fakt něco, sehnat na moje pitomý nohy boty...-.-) a pár dalších věcí,. ale všechno uvidíte v nějakém budoucím haulu :) Doma jsme byly asi o půl jedné. Po obědě jsmebyli dole s babičkou a s tetou.... A pak jsem se celý odpoledne učila na příjimačky -.- Takže pak už vlastně nic zajímavýho, ale zkrátka jsem se musela učit, nebo by mě mamka asi odstřelila :)
V neděli byla ségra ráno na taneční zoušce a já jsem v podstatě celý den jenom a jenom počítala... Nic zvláštního se nedělo, takže tak :)

Upřímně řečeno, pondělí si už vůbec nepamatuju... Byla škola a pak jsem se doma učila a to je tak vše .:D
V úterý jsem zůstala doma, což bylo bezva :) Zopakovala jsem si pár příkladů a naučila se vzorečky, ale jinak jsem se vlastně neučila a byl to úplně bezva den - ráno sama doma, odpoledne nádherný počasí, takže jsme se ségrou blby venku, prostě super den :)

No, ve středu mě čekaly příjimačky... Vím, že spoustu lidí se kolem toho šíleně stresovalo... Ale já jsem byla úplně v klidu, celou dobu. Ráno jsem jela busem ke gymplu, kam potom došla i kámoška a šly sjme dovnitř... No, nejdřív jsme si tak povídaly o všem a o ničem a před půk devátou jsme šly na první test. Hrozně jsem se nudila, než přišla učitelka, protože jsem byla v učebně sama (tím myslím, že jsem tam nikoho neznala). No pak přišla učitelka, museli jsme vyplnit různý papíry a pslaa s ematika.. A nakonec mi to nepřišlo tak hrozný, jak to vypadalo, tak uvidíme :) Po půlhodinové pauze, kdy jsem s kámoškou zase kecaly, jsme psali druhý test, tentokrát češtinu, která byla fakt v phoodě :) Skončili jsme po půl dvanácté a já jsem pak šla nádhernou alejí mezi gymplem a nádražím, tam jsem si sedla na lavičku, zabila jsem čas tím, že jsem zavolala mamce, chvilku jsem pak čekala na bus a jelo se dfomů. A řeknu vám, že je to fakt úžasaný pocit, když se tak smai procházíte, sami jedete busem, nemáte kolem sebe 100 dalších lidí a prostě máte volnost... Je to fakt bezva :)
Ten den jsem už pak jen b\la se ségrou venku, šla jsem do knihovny a tak...

Čtvrtek a pátek byly zase takový nic moc školní dny... Čtvrtek byla jako obvykle úplně nabitý - měla jsem dlouhou hudebku a pak cvičení a pátek byl taky nabitý.. Po škole jsem šla se třema kamarádkama do takové malé restaurace, kde jsme v podstatě oslavily kámoščiny narozky... A bylo to strašně super, hrozně jsme se s holkaam nasmály, prostě bomba :D Pak jsem jela s kámoškou busem domů a nějakou dobu byla doma, ale v sedm jsme s našima jeli na takový taneční vystoupení, kde vystupovala i ségra a každý rok je to ohromná bomba :) A letos tomu nebylo jinak, takže se těším až na něj příští středu půjdeme znovu, tentokrát tady kousek do jinýho města.

Včera bylo ráno opěrt vcelku nabité - Kolem čtvrt na deset jsem s mamkou jela do města, kde jsem se u fotografa vyfotila na občanku a na průkazku... No jo, za necelý tři týdny už mi bude 15, což je fakt děsivý, ale když se to tak vezme, nemám z toho žádný zvláštní pocit, prostě jen budu zase o rok starší :) Potom jsme byly ve dvou květinářstvích, kde jsme toho koupily dost - nějaký semínka na zahradu, dárek pro tetu k svátku, úžasný rozpusatný růžičky do vany, borůvkovej čaj, na kterej se fakt šíleně těším a už ani nevím :) No a nakonec jsme se stavily ještě na nákup do Lidlu... Doma jsme byly kolem půl dvanácté. Po obědě jsme šly za babičkou, pak jsem vysála a utřela prach a dívala se na TV. Kolem půl třčetí přijela teta, takže jsem se ségrou byla dole asi do pěti. No a pak už se nic moc nedělo.

A dnes jsme v podstatě se ségrou celou dobu jenom dole u babičky - dělaly jsme chlebíčky a tak, o půl desáté přijela sestřenice s manželem a všema čtyřma dětma (jejich jsou jenom dvě :D) a na oběd přijede ještě druhá sestřenice s manželem. Všichni přijedou, protože dneska buzdeme trochu oslavovat tetin svátek... No a doteď jsem byla s dětma na dovře a na zahradě, je to fakt fuška, všechny je uhlídat :)

Tento týden toho bude taky dost - v pondělí si půjdu pro ty fotky, asi ve středu pak pojedeme s mamkou vyřídit tu občanku, jeden den zas bude třídnická hodina (což se rovná ještě víc nabitý čtvrtek :P), takže se fakt těším na týdne, kterej bude naprostá pohoda :) Asi tady zse moc nebudu, ale když se někdy budu nudit, možná sem přidám ten haul a mám v plánu taky knižní recenzi, ale tu fakt nevím, kdy stihnu... Mějte se! ;)



my-teen-quote: personal quotes for your dash!


Pink&black outfit ;)

7. april 2015 at 18:11 | ♥Ivett♥ |  Outfits♥...
Ahojky!
Jsem tady konečně s outfitem! Ten se skládá z úžasnýho růžovýho crop top svetru, pod který bych si dala černý tílko... K tomu jsem přidala klasický modrý džíny a růžový tenisky. No a z doplňků jsem vybrala černý řetízek a náušnice. Snad se vám outfit líbí... A buď ještě dnes neo zítra bych ráda napsala taky deníček, nevím kdy přesně to stihnu... Chtěla jsem ho napsat už včera, ale nějak se mi večer zbláznil blog, takže to nebylo možný... No, uvidíme. Mějte se! ;)


Songs for march ;)

4. april 2015 at 14:45 | ♥Ivett♥ |  ♥Music♥ is my life... :D
Ahoj!
Tentokrát trochu později než obvykle, ale přece jsem tu s článkem, ve kterém vám představím moje oblíbený a nejvíc poslouchaný písně za březen :) Jinak musím říct, že je fakt neuveřitelný, jak hrozně to letí - vemte si, že už čtvrt roku je rok 2015 -.- No, čas je holt neúprosný, ale tomu se v tomhle článku rozhodně věnovat nechci :) Takže jdeme na to :)

Selena Gomez ft. Zedd - I Want You To Know



...více v celém článku

Papírová města

2. april 2015 at 11:23 | ♥Ivett♥ |  Books
Ahoj!
Dnes jsem tu opět s další kniřní recenzí. A zase si po čase dáme něco od pana Greena :) Myslím, že přestože hlavní jeho trhák byla kniha Hvězdy nám nepřály, Papírová města jistě taky zná spousta z vás, obzvlášť když už pomalu, ale jistě míří do kin i jejich filmové zpracování. Takže jdeme na to.

ORIGINÁLNÍ NÁZEV: Paper towns
AUTOR: John Green
ČESKÝ PŘEKLAD: Veronika Volhejnová
SÉRIE: není
ŽÁNR: román, drama
ANOTACE:
Margo byla odjakživa hádankou, ale nyní se stala záhadou. Jenže existují stopy.
Quentin pochopá, že ty stopy jsou určené přímo jemu. Vyrazí po nesouvislé cestě, která se před ním otvírá. Výzva je to veliká, ale čím blíž se dostává k cíli, tím méně vidí dívku, co si myslel, že ji zná.
John Green, brilantní, vtipný a palčivš upřímný autor bestsellerů, inspiroval svými díly novou generaci čtenářů.

MOJE ZHODNOCENÍ:

Hněd na začátek - Papírová města mají 285 stran a tak nějak neurčitý počet kapitol - nejdříve prolog a následují jakoby tři části příběhu, jedna o devíti kapitolách, druhá o dvaceti kapitolách a třetí část v podstatě s jednadvaceti kapitolami + poznámka autora a poděkování... Ano, je to trochu složitější, ale šíleně se mi líbí, jak hezky si to Green v knize rozdělil :)
Jak možná víte, nezačala jsem číst Johna Greena nijak jinak, než knihou hvězdy nám nepřály, neboť mě zkrátka lákala nejvíc a navíc jsem chtěla taky konečně vidět film, o kterém kamarádky básnily, ale já si chtěla nejdřív přečíst knihu. A jak jste mohli poznat i z mé recenze (odkaz výše), byla jsem z Hvězd naprosto unešená. A co Papírová města? Vím, že spousta lidí se tak nějak snaží srovnávat tyto dvě knihy. No, budu upřímná a proto říkám, že je podlě mě blbost srovnávnat je. Důvod? Oba příběhy jsou úplně o něčem jiným. To je snad dostatečný důvod, proč je nesrovnávat. Hvědzy nám nepřály vypráví příběh o rakovině a o lásce a o umírání a o jeho vedlejších účincích. Papírová města jsou příběhem o záhadách a o stopách a o dobrodružství a o lásce a o opouštění, ne o umírání. Ano, je tady jedna společná věc - láska - ale upřímně, vždyť tu má společných 99% young adult knih a přece nikdo nesrovnává Hvězdy třeba s Mým sladkým šestnáctým stoletím (jo, první kniha co mě napadla). Tak proč srovnávat dvě jiné knihy jen proto, že jsou od stejného autora? Vím, že tohle asii nemá tolik společné se recnzí, ale jen jsem se ráda vyjádřila a prosím, neodsuzujte Města jen proto, že se podle vás zkrátka nevyrovnala Hvězdám.


Jednou prostě musíš přestat hledět k nebi, nebo se nakonec ohlédneš a zjistíš, že i ty jsi někam odletěl.

Ale teď už k samotné recenzi. Quentin je kluk zamilovaný do jeho sousedky Margo, se kterou bývali velcí kamarádi. Ale pak vyrostli a už se tolik nevídali. Našli si jiné kamarády a tak, znáte to. Ale jednoho večera se v Quentinově okně objevila Margo a vzala ho s sebou na dobrodružnou a bláznivou, místy nebezpečnou noční jízdu. A zrovna když si Q. dělá naděje, že by se třeba znovu mohli začít stýkat, noc skončí a je ráno. A Margo je pryč. To není tak divné, párkrát už pryč byla, ale vždy se vrátila. Ovšem když už je pryč víc než týden, něco se děje. Quentin s pomocí svých přátel Bena, Radara a později i Lacey hledají stopy, které by je snad k Margo mohly zevést. Ale nenechala je Margo jen jít slepě po stopách, které vedou do slepé uličky?


Je hrozně těžké odjetí - dokud neodejdete. A pak je to tan jesndanější věc na světě.

Víc vám o ději říkat nechci... Ale jen pro vaše dobro, nerada bych vám vše vyžvanila. Každopádně jaký byl můj pocit těsně po dočtení? Moje myšlenky se nesly v duchu otázky "To jako vážně?". Nebudu vám lhát, spoustu z vás asi nepotěší konec, neboť je tak nějak otevřený, což mě trošku přivádí ke Hvězdám, kde si Greenova Hazel s Gusem stěžovali, proč skončil Císařský neduh tak otevřeně a najednou nám Green jednu tak trochu otevřenější knihu nadělí. Ale to už trochu hodně odbočuju. Každopádně čím dýl nad tím přemýšlím, tím víc si myslím, že je asi dobře nechat ten konec takový jaký je. Alespoň má každý možnost sám si domyslet, co se nakonec stalo a může tu být nekonečno teorií, což je to úžasný. Ačkoliv je asi jasné, co se stalo, přesto si můžeme domyslet svůj vlastní konec. Abych se ještě trchu vyjídřila k celkovému ohodnocení, musím říct, že Papírová města jsem si naprosto užila a uchvátila mě teda stoprocentně. Oblíbila jsem si jak Margo, tak Quentina a i když mi oba přišli naprosto jiní, vzájemně spolu byli dokonalí. Oblíbila jsem si taky Bena a Radara, kteří příběh tak nějak příjemně... uvolňovali? A dokonce jsem si oblíbila i Lacey, která mě překvapila svými tak trochu... hlubšími myšlenkami. Nakonec prostě jen musím říct, že Papírová města rozhodně jsou famézní knihou. A ne kvůli Hvězdám.


"Člověk si může druhého předtsavovat docela dobře - ale nikdy ne dokonale, chápeš?"