Čauky mňauky! Dělám to nerada, ale jak jinak začít než některou z těch otřepaných frází typu "Ráda bych vás přivítalaů nebo "Vítejte na mém blogu" a tak dále... A přestože jsem Superman, nemůžu jinak než vás prostě a jednoduše přivítat zde na mém blogu. Abych pravdu řekla, ten je v poslední době trochu nic moc, slouží mi hlavně jako deníček a na nějaké nápadité články teď nemám v mozku dostatek buněk dodávajícíh nápady. Ale pokud se tam sem tam nějaká nápadobuňka ukáže, nechá to většinou nějaké následky i na blogu. Každopádně pokud se zrovna nevypisuju v blogovém deníčku, sdílíím s vámi nějaké outfity, které si poskládám (aka Polyvoremaniak), sem tam sepíšu tu nejvěrohodnější recenzi, jakou dokážu napsat, nebo se s vámi dělím o nějaké tipy ohledně módy/filmů/seriálů/cokoliv vás ještě napadne... A mimo blogu naprosto miluju Tumblr a bez Youtube bych se teď už asi taky neobešla.


Pokud chcete vědět něco víc o mně, čtěte dál. Mé jméno je velice podobné mé "přezdívce", kterou zde používám - Ivett. Takže myslím, že hádat nebudete dlouho :) Jsem čtrnáctiletá holka věčně nespokojená se svým zevnějšekm, milující knížky, knížky, knížky, miliony filmů, miliiony seriálů, hudbu, vymýšlení příběhů, psaní (není to totéž?), západy slunce (ano, jsem vééééééélký romantik), ztimní přírodu, květiny snad všeho druhu, nákupy, Vánoce, Halloween (i když jsem ještě nikdy žádný neslavila, ale who cares?), jazyky, kakao, Londýn, Paříž, Ameriku, Disney filmy a 145896317 dalších věcí...

Z věcí co nesnáším určitě stojí za zmínku jich taky pár vyjmenovat - škola, učení, pavouky (i když bych moc chtěla, prostě se jich nedokážu přestat bát... Takže Ron Weasley je můj člověk), trapný momenty, lidi co opovrhují něčím, co v životě nezkusili a mohla bych pokračovat, ale nechci, protože jak to tu vypisuju, začíná mi stoupat tlak. A to je tak vše, co vám o mně můžu sdělit. Snad to bylo dostatečně vyčerpávající a třeba vás to i trochu navnadilo zavítat do nějakých článků. Užívejte si tuhle dobu předvánoční a vánoční a mějte se krásně! ;)

P.S.: Chtěla jsem na takový epicky ukončení napsat nějaký citát, ale nemůžu si vybrat, takže si prostě přečtěte několik desítek názvů mých deníčkových článků a třeba budete zase jednou o něco moudřejší... How simply :)

Ivett


WELCOME TO MY BLOG...!! ;)

Papírová města

2. april 2015 at 11:23 | ♥Ivett♥ |  Books
Ahoj!
Dnes jsem tu opět s další kniřní recenzí. A zase si po čase dáme něco od pana Greena :) Myslím, že přestože hlavní jeho trhák byla kniha Hvězdy nám nepřály, Papírová města jistě taky zná spousta z vás, obzvlášť když už pomalu, ale jistě míří do kin i jejich filmové zpracování. Takže jdeme na to.

ORIGINÁLNÍ NÁZEV: Paper towns
AUTOR: John Green
ČESKÝ PŘEKLAD: Veronika Volhejnová
SÉRIE: není
ŽÁNR: román, drama
ANOTACE:
Margo byla odjakživa hádankou, ale nyní se stala záhadou. Jenže existují stopy.
Quentin pochopá, že ty stopy jsou určené přímo jemu. Vyrazí po nesouvislé cestě, která se před ním otvírá. Výzva je to veliká, ale čím blíž se dostává k cíli, tím méně vidí dívku, co si myslel, že ji zná.
John Green, brilantní, vtipný a palčivš upřímný autor bestsellerů, inspiroval svými díly novou generaci čtenářů.

MOJE ZHODNOCENÍ:

Hněd na začátek - Papírová města mají 285 stran a tak nějak neurčitý počet kapitol - nejdříve prolog a následují jakoby tři části příběhu, jedna o devíti kapitolách, druhá o dvaceti kapitolách a třetí část v podstatě s jednadvaceti kapitolami + poznámka autora a poděkování... Ano, je to trochu složitější, ale šíleně se mi líbí, jak hezky si to Green v knize rozdělil :)
Jak možná víte, nezačala jsem číst Johna Greena nijak jinak, než knihou hvězdy nám nepřály, neboť mě zkrátka lákala nejvíc a navíc jsem chtěla taky konečně vidět film, o kterém kamarádky básnily, ale já si chtěla nejdřív přečíst knihu. A jak jste mohli poznat i z mé recenze (odkaz výše), byla jsem z Hvězd naprosto unešená. A co Papírová města? Vím, že spousta lidí se tak nějak snaží srovnávat tyto dvě knihy. No, budu upřímná a proto říkám, že je podlě mě blbost srovnávnat je. Důvod? Oba příběhy jsou úplně o něčem jiným. To je snad dostatečný důvod, proč je nesrovnávat. Hvědzy nám nepřály vypráví příběh o rakovině a o lásce a o umírání a o jeho vedlejších účincích. Papírová města jsou příběhem o záhadách a o stopách a o dobrodružství a o lásce a o opouštění, ne o umírání. Ano, je tady jedna společná věc - láska - ale upřímně, vždyť tu má společných 99% young adult knih a přece nikdo nesrovnává Hvězdy třeba s Mým sladkým šestnáctým stoletím (jo, první kniha co mě napadla). Tak proč srovnávat dvě jiné knihy jen proto, že jsou od stejného autora? Vím, že tohle asii nemá tolik společné se recnzí, ale jen jsem se ráda vyjádřila a prosím, neodsuzujte Města jen proto, že se podle vás zkrátka nevyrovnala Hvězdám.


Jednou prostě musíš přestat hledět k nebi, nebo se nakonec ohlédneš a zjistíš, že i ty jsi někam odletěl.

Ale teď už k samotné recenzi. Quentin je kluk zamilovaný do jeho sousedky Margo, se kterou bývali velcí kamarádi. Ale pak vyrostli a už se tolik nevídali. Našli si jiné kamarády a tak, znáte to. Ale jednoho večera se v Quentinově okně objevila Margo a vzala ho s sebou na dobrodružnou a bláznivou, místy nebezpečnou noční jízdu. A zrovna když si Q. dělá naděje, že by se třeba znovu mohli začít stýkat, noc skončí a je ráno. A Margo je pryč. To není tak divné, párkrát už pryč byla, ale vždy se vrátila. Ovšem když už je pryč víc než týden, něco se děje. Quentin s pomocí svých přátel Bena, Radara a později i Lacey hledají stopy, které by je snad k Margo mohly zevést. Ale nenechala je Margo jen jít slepě po stopách, které vedou do slepé uličky?


Je hrozně těžké odjetí - dokud neodejdete. A pak je to tan jesndanější věc na světě.

Víc vám o ději říkat nechci... Ale jen pro vaše dobro, nerada bych vám vše vyžvanila. Každopádně jaký byl můj pocit těsně po dočtení? Moje myšlenky se nesly v duchu otázky "To jako vážně?". Nebudu vám lhát, spoustu z vás asi nepotěší konec, neboť je tak nějak otevřený, což mě trošku přivádí ke Hvězdám, kde si Greenova Hazel s Gusem stěžovali, proč skončil Císařský neduh tak otevřeně a najednou nám Green jednu tak trochu otevřenější knihu nadělí. Ale to už trochu hodně odbočuju. Každopádně čím dýl nad tím přemýšlím, tím víc si myslím, že je asi dobře nechat ten konec takový jaký je. Alespoň má každý možnost sám si domyslet, co se nakonec stalo a může tu být nekonečno teorií, což je to úžasný. Ačkoliv je asi jasné, co se stalo, přesto si můžeme domyslet svůj vlastní konec. Abych se ještě trchu vyjídřila k celkovému ohodnocení, musím říct, že Papírová města jsem si naprosto užila a uchvátila mě teda stoprocentně. Oblíbila jsem si jak Margo, tak Quentina a i když mi oba přišli naprosto jiní, vzájemně spolu byli dokonalí. Oblíbila jsem si taky Bena a Radara, kteří příběh tak nějak příjemně... uvolňovali? A dokonce jsem si oblíbila i Lacey, která mě překvapila svými tak trochu... hlubšími myšlenkami. Nakonec prostě jen musím říct, že Papírová města rozhodně jsou famézní knihou. A ne kvůli Hvězdám.


"Člověk si může druhého předtsavovat docela dobře - ale nikdy ne dokonale, chápeš?"

 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 simonadostal simonadostal | Email | Web | 2. april 2015 at 11:40 | React

Miluju papírová města :-)
Moc hezký článek a nádherný blog :-)

2 Ivett Ivett | Web | 3. april 2015 at 8:16 | React

[1]: To já taky :)
A moc děkuju :)

3 Denisa Denisa | 3. april 2015 at 18:31 | React

Skvělá knížka. Četla jsem jí minulý měsíc. :-)
Denisa
www.svetkossmetiky.blogspot.cz

4 Ivett Ivett | Web | 4. april 2015 at 11:17 | React

[3]: To můžu jenom souhlasit :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement